Pár slov chovatele o Drahé Moji

Drahá Moja prošla úspěšně bonitací. Exteriérově je bez chyby. Je to můj poklad.

Nikdy se nevzdávej

– příběh Světové vítězky mladých

Velmi ráda bych se podělila s ostatními pejskaři o tento dojemný příběh, který se mi stal.

Psalo se jaro roku 2010, když jsem se rozhodla poprvé krýt naši velmi pěknou fenku pražského krysaříka Bernardettku, neméně krásným pejskem Cyríškem. Krytí se zdařilo a tak jsem s napětím očekávala narození vrhu D Kryšpínova tvrz. Byl to vlastně zázrak už od samého počátku. Bernardettku jsem pustila k pejskovi při takové hladině progesteronu, která skýtá možnost zabřeznutí pod 5%. Šestý týden po krytí jsem nahmatala v bříšku jedno miminko a tak jsme se všichni těšili, jaké že to bude krásné, až na nás poprvé vykoukne z mámina bříška malinký tvoreček.

Přišel den D. Koncem června, přesně 63. den březosti Bernardettka začala rodit. Pořád se mi něco nezdálo, a protože mám s porody zkušeností více než dosti, zavítala jsem do ordinace naší skvělé MVDr. Jany Vymětalové. Ta fenečku vyšetřila a sdělila mi, že ještě není zcela otevřená, jen na malou štěrbinku, a že mám být v klidu, že je u prvniček normální trošku delší otevírací fáze. S klidem v duši jsem jela zpátky domů a čekala, až se fenka otevře a praskne jí voda. Čekala jsme celý den, pak praskla voda, ale fenka zůstala v klidu a už se vůbec nesnažila tlačit. Po dvou hodinách od prasknutí vody jsme opět sedli s přítelem do auta a jeli směr ordinace. Vetka nám tentokrát sdělila, že se fenka úplně zavřela, tudíž jí píchla hormon na uvolnění děložního krčku a čekalo se dál. Toto se opakovalo ještě dvakrát, ovšem tělo fenky již vůbec nereagovalo. A tak došlo k postrachu všech chovatelů – Císařskému řezu.

Vše probíhalo bez komplikací, zkušená veterinářka si počínala opravdu velmi profesionálně a za necelou čtvrt hodinku od uspání jsem už v rukou držela překrásného tlustého bařtipánka, který ovšem nejevil moc velké známky života. Hned jsem se jala oživovacích pokusů. Vytřepání vody, masáž srdce, podání kofeinu pod jazýček. Ale maličká holčička pořád nic. Se slzami v očích jsem vyběhla i s miminkem v ruce na dvůr na sluníčko a teploučko, zatím co se vetka s mým přítelem věnovali zašívání bříška naší Bernardettky. Slzy mi kanuly a v potu tváře jsem se pokoušela miminko oživit, probudit, rozdýchat. Říkala jsem jí, ty prostě budeš žít, ty musíš žít. Cvičila jsem s ní kolíbku, vysávala jsem jí vlastními ústy zbytky plodové vody z dýchacích cest, masírovala srdíčko a neustále u toho opakovala, musíš žít. Trvalo to 40 minut a štěňátko se opravdu probudilo k životu, kdo nikdy toto nepodstoupil, neumí si představit tu neskutečnou radost. Někdo by to vzdal už po dvaceti minutách, ale já jsem prostě nemohla dopustit, aby odešla ještě dříve nežli se rozkouká po tom našem krásném světě. Z veteriny jsme odjížděli naprosto spokojení, že všechno dobře dopadlo. Bernie měla prsíčka nalitá už 14 dnů před porodem, takže se malá hned přisála. A my jsme ještě v ordinaci spokojeně pozorovali, jak si maličká krásně nalila bříško máminým mlíčkem.

Přijeli jsme domů, Bernie ještě spinkala. Maličká po dvou hodinách dostala zase hlad a napila se, vše se zdálo být v nejlepším pořádku. Spokojenost. Ovšem ne na dlouho. Bernardettka se nám probudila. Měla jsem trošku obavy, jak se bude chovat k miminku, když vlastně vůbec neví, kde se vzalo?? Bernardettka se totiž nikdy nechovala moc přívětivě ke štěňátkům našich ostatních fen. A ona sama byla prvnička. Naše obavy byly záhy zažehnány, chovala se výborně, nechtěla ji zakousnout. Hurá!! Než se naučila, že se miminko má olizovat, aby se vyprázdnilo, bydlela s ní v pelíšku naše druhá fenečka Apollónka, která zkušenosti s péčí o novorozence již měla. Ovšem s toho šoku a naprostého vyčerpání z dlouhého porodu a následně císařského řezu Bernie úplně ztratila mlíčko. A tak mi začal šílený kolotoč umělého krmení co dvě hodiny, ve dne i v noci. Naštěstí štěňátko bylo velmi silné a zdravé a tak po kapátku s umělým mlíčkem renomované značky chňaplo a mlasklo. Alespoň nějaká úleva. Sláva chutná jí to. Takto jsem fenečku, která dostala jméno DRAHÁ MOJA krmila osm dnů. Vždy nakrmit, namasírovat bříško, převážit a šup s ní za mámou a tetou do pelíšku. Devátý den jsem ji vytáhla z pelíšku, že ji nakrmím a vidím, že bříško je plné a že malá umělé mlíčko odmítá. Zvážím ji a ejhle, o tři deka více. Hurá, Sláva, Bernie má mlíčko!!! Kdybych nebyla vyčerpaná a téměř k smrti unavená, skákala bych dva metry vysoko. Obrovská fyzická i psychická námaha byla odměněna úspěchem!! Žijeme a máme mlíčko. Vždyť při každém krmení hrozilo riziko, že se štěňátko zalkne, umělý odchov je vskutku hra vabank. Která se tentokráte vyplatila. A já jsem byla neskonale šťastná.

A tak nám Drahá Moja rostla. Úspěšně prošla kontrolou vrhu. Byl to takový malý buřtíček na nožičkách. Na štěňátko po Bernardettce byl vyloženě pořadník. Naše kamarádka si na fenečku čekala půl roku, aby se v sedmi týdnech věku našeho drahouška dozvěděla z mých úst, že takové štěně se přece pryč nedává. Prostě to nešlo, dát ji pryč!! Drahá Moja mě totiž považovala za svou druhou maminku, která ji vždy zachrání a tak se při divokých hrátkách naší smečky vždy obracela ke mně, jako k záchranné bóji v moři, no prostě jako ke svojí mámě. A pak prodejte takové štěně!!! To by prostě nešlo.

A tak Drahá Moja zůstala doma. A když se mě majitelka jejího tatínka Cyríška ptala, zda ji prodám, už tenkrát jsem jí odpověděla, že to nemůžu udělat, že máme zvláštní pouto mezi sebou, a že ona, ta malá Drahá Moja mi to jednou vrátí i s vavříny a nemýlila jsem se. A jak jsem řekla, tak se i stalo.

8.5. 2011 jsme s fenkou Drahá Moja absolvovali její první výstavu. A nebyla to ledajaká výstava. Jako premiéru pro naši milovanou holčičku jsme zvolili 1. Světovou výstavu krysaříků pořádanou na krásném Slovanském ostrově v samém srdci Prahy. Přihlášeno bylo rekordních 101 krysaříků, konkurence byla tedy obrovská. Třídy šampionů byly narvány k prasknutí. Také třídy mladých byly velmi slušně obsazeny. Náš desetiměsíční poklad se jel takzvaně otrkat. Věděli jsme, že máme doma velmi slušné zvíře, ovšem také jsme věděli, že přijíždíme ze vsi do velkého města a tudíž tak obrovská změna prostředí, může naši malou rozhodit. Když jsem s ní jen tak cvičně chodila v kruhu před výstavou, vůbec jsem netušila, jak že to vlastně může dopadnout?? Mezinárodní rozhodčí pan Tibor Havelka vyhlížel velmi autoritativně. Jeho posuzovatelský výkon byl ovšem excelentní a nikdy na to nezapomenu. Byl to opravdu zážitek. Drahá Moja ve velmi kvalitní konkurenci 8 mladých fen získala ocenění Výborná 1 CAJC. Následně Světový vítěz mladých v barvě černá s pálením a pak i titul z nejvyšších pro mladé zvíře a to Junior BOB. Když si ji pan rozhodčí vybral mezi tři poslední pejsky o vítěze celé výstavy, už jsem si opravdu myslela, že omdlím. Naše Drahá Moja a po boku dvou šampionů jde o BOBa!! Nádhera!! BOBa nakonec zaslouženě získal pejsek Alfrédek. Nicméně radost z tak krásného úspěchu na první výstavě byla vskutku obrovská.

A tak jsem chtěla celému pejskařskému světu oznámit a poradit, aby to se svými čtyřnohými kamarády nikdy nevzdávali. I když se to zdá být beznadějné. Vždyť na světě není krásnější lásky, nežli je ta psí. Važme si krásných chvil prožitých v dobrém i ve zlém s nejlepším přítelem člověka. Se psem. V mém případě s krysaříkem.